Pečuj doma

Příhlášení uživatele

Sledujte nás i na Facebooku!

Bezplatná poradenská linka

Pečuj doma: 

800 915 915

Noviny Pečuj doma

Přečtěte si
Noviny Pečuj doma.

Pokyny pro začínající pečovatele

Z hodnocení kurzů:

„...Struktura, program, vedení, náročnost, vybavení, erudice lektorů, splňovaly veškeré atributy pro akci, jež měla neoddiskutovatelný přínos pro všechny účastníky. Atmosféra, ve které kurz probíhal, měla velmi blízko k setkání přátel. Vaše počínání mi dává smysl a věřím, že se najde příležitost setkat se při realizaci dalších akcí.“

Jak si hrají pečující a opečovávaní

6. 11. 2017

Dětství jezlatý věk“ her. Nevím, zda dospělost je jejich věkem stříbrným nebo dokonce diamantovým. Zastánci psychologického směru transakční analýzy (zakladatel Eric Berne) tvrdí, že lidé hrají své vesměs sociální hry v dospívání, dospělosti i ve stáří. Přímo pařeništěm her jsou sociální vztahy. Nelze je zaměnit s matematickou teorií her. Ta je zaměřena na získání vítězství. Berneovské hry mají cíl potvrdit podvědomý scénář vytvořený v dětství. Tj. jakýsi „předem připravený osud“, který naplňujeme. Nejlepším možným výsledkem těchto her je „neprohrávat“.

Pro ilustraci „Hra na terapeuta“, jindy zvaná „Pokusím se pomoci“

Pacient si stěžuje na špatný spánek. Pečovatel mu poskytne zlatou radu. „Jděte spát, až se budete opravdu cítit ospalý.“

Pacient další den referuje: „Oči se mi již ospalostí zavíraly, sotva ale lehnu, jsem najednou čilý.“ Pečující navrhne postupně řádně vyvětrat místnost, před uložením na lůžko nemyslit na nic závažného, neřkuli drastického, pustit si relaxační hudbu z kazety, zhluboka klidně dýchat, říkat si „víčka mám těžká, těžká jako by byla z kamene, zavírají se, je to příjemné, upadám do klidného spánku…,“ osvojit si a užívat autogenní trénink, požádat lékaře o předpis hypnotik.

Zastánce paradoxní terapie Miltona Eriksona prohlásí: „Nesnažte se o usnutí. Nastavte si silnou lampu tak, aby svítila přímo do očí, pusťte si CD s hudbou, kterou nesnášíte, připravte si korán, stoupněte si jen na jednu nohu a hlasitě čtěte z oné knihy. Překvapí vás, jak rád a rychle posléze ulehnete a usnete.“

Pokud klient rázně přeruší spolupráci s tím, že mu nic nepomáhá a nemá čas na experimentu, pečující reaguje slovy „já se jen pokusil pomoci“.

Ostřejší variantou jeho reakce může být hra: „Bumerang“, tj. hledání chyb, jichž se nespavec dopustil, a tudíž se nemůže divit…

Dávno před transakčními analytiky hru rozvinuli autoři alchymistických příruček. Do jejich textu psávali, že při vaření zlata nelze myslet na chřástala.

Rodnou sestrou výše zmíněných her je hra, obzvláště oblíbená mezi klienty poraden všeho druhu:

„Ano, ale…“

Pečující nabízí nejrůznější řešení nastalé problémové situace. Ten, o něhož je pečováno, poděkuje, ocení dobrý nápad a prohlásí něco ve smyslu, že to nejde realizovat. Primárně mu nejde o řešení. Uspokojení nachází v tom, že je tak těžký případ, že si ani vynikající odborník s ním neví rady.

Pro ilustraci aplikujme zmíněný postup na vše uvedené rady. Stěžující si pečovateli vždy pěkně poděkuje, ocení jeho snahu a reaguje na podnětové slovo vyvětrat např. „Z venku jde horko, smog, hluk, mám stará okna, bojím se, že při manipulaci s nimi vypadnou skla, nesnáším průvan…“

Obdobně lze negovat všechny výše uvedené rady zde reprezentované podnětovými slovy:

Nemyslit na nic závažného.

„To se snadno řekne, ale já toho mám plnou hlavu a nedokáži na to nemyslet.“

Pustit si relaxační hudbu z kazety:

„Žádnou takovou kazetu nemám, a i kdybych měl – nemám přehrávač.“

Pokud mu poradíte využít hudby z PC, který má, sdělí, že se mu polámal.

Nabídnete půjčení svého a uslyšíte, to bys byl moc hodný, ale to po tobě nemohu žádat.

Řeknete-li, že žádat nemusí, neb mu ho rádi dáte, čekejte odpověď typu „já ho neumím obsluhovat“. A tak dál stále dokola.

Faktem je, že v kruhu nelze nikam dojít.

Například pokyn: Zhluboka klidně dýchat. Následuje:„Mám strach z dušnosti, připadá mi to, že se zadýchávám, bojím se, že upadnu do zážitků z minulých životů…“

Říkat si „víčka mám těžká“:  „Bojím se, že je již neotevřu, je to stres, tak nějak si představuji záchvat mrtvice“

Autogenní trénink: „Já ho neumím, nemám čas se ho učit a cvičit, nevěřím, že by mi pomohl, nedovedu se dost na něj soustředit.“

Jemní znalci mohou dokonce takříkajíc posunout level: „Jeho autor sloužil za války u německého letectva. Nic ve zlým, ale...“ Mají pravdu – byl psychiatr, léčil těžce popálené piloty.

Předpis hypnotik: „Nechci být narkoman“.

Coby bonus ještě židovský vtip.

Kohn se radí s rabínem, o kterou dívku se má ucházet.

R:Vezmi si Sáru.

K: Ano, ale není z dobré rodiny.

R: Tak Ester.

K: Ano, ta je z dobré rodiny, ale zase není moc hezká.

  1. Což Ruth?

K: Ta je zase moc na mužský.

R: Počestná, hezká, z dobré rodiny, zbožná je Judita.

K: To je fakt, al má malé věno.

Rabím se dlouze zamyslí a dí: Tak se nech pokřtít.

K: No rebe, to přece nemyslíte vážně. Já ortodoxní Žid. Proč mi vůbec něco takového navrhujete?

R: No, aby ses radil s katolickým farářem

 

Hra „ano ale…“ má blízko ke hře „To je hrozné, viďte“

Účastníci zvolí jakékoliv obecně nebo jim známé téma. Vyjadřují svoji nespokojenost. Nic konkrétně neřeší. Jen se vzájemně utvrzují v nemožnosti problémy zvládnout. V dialogu jakoby si notovali píseň „Pryč a pryč je všechno, všechna má naděje…“ Ekonomika, mezilidské či mezistátní vztahy, mladí lidé, důchody, fotbal a jiné sporty, korupce, politika, není koho volit, evropská unie, terorismus, počasí, ženy (muži) a jejich chyby, poměry tam či onde, moderní umění, životní prostředí, úroveň mravnosti… jen si vybrat. Namátkou:

A: To naše zdravotnictví, prostě hrůza.

B: No nedivte se, všichni doktoři už jsou v Německu nebo v Anglii.

A: I sester je tak málo, že se musí některá oddělení zavírat.

B: Dej úplatek nebo zahyneš…, to jsme to dopracovali.

A: Prý nás budou léčit doktoři z Ukrajiny a z Afriky.

B: To se s nimi nedomluvíme.

A: Ono je to vlastně už teď. Předepíší recept a nepromluví s vámi.

B: Jen řekne: Další prosím…

A: Slyšel jsem, že budou operovat roboti.

B: Určitě. Při jejich nákupu se totiž může napakovat mnoho papalášů…

a tak dál, málem do nekonečna.

 

ZÁVĚR

Berneho knihu o hrách považuji za nejlepší populárně naučnou knihu z psychologie. Jmenuje se „Jak si lidé hrají“, vydal Portál. Dostupná je i jako e-kniha.

Popisuje 44 her v několika kategoriích. Her je samozřejmě víc, málem nepřeberně.

Předpokládám, že jsem svěže sepsaným závěrem otevřel čtenářům nové obzory a nevtíravě jim poradil, co by si měli přečíst. Tím jsem si zároveň zahrál hry „Pomocná ruka“, „Ještě budete rádi, že jste mne potkali“. To s využitím prvků hry „Dobrodinec“ a „Odborník na dovolené“, neb jsem důchodcem.

 

TOMÁŠ NOVÁK

autor je psycholog

Děkujeme našim partnerům

 

 OPZ

 

  

 

MPSVJihomoravský kraj  Brno

 

 Hartmann

NAZEV WEBU
Diakonie ČCE Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královehradecky kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Vysočina Pardubický kraj Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezsky kraj Středočeský kraj Praha